Krátké shrnutí změn v oblasti uplatňování škod podnikateli v souvislosti s pandemickým zákonem.
V pandemickém zákoně jsou první odpovědi na otázky, které se týkají náhrady škody pro podnikatele, kteří musí mít v důsledku protiepidemických opatření vlády uzavřen provoz.
Ve sbírce zákonů byl vyhlášen tzv. protiepidemický zákon. Cílem tohoto zákona je stanovit pravomoci pro řadu státních a samosprávních orgánů, pokud není vyhlášen nouzový stav. Tento zákon, mimo jiné, řeší i náhradu škody pro podnikatelské subjekty.
Na základě tohoto zákona je stát povinen k náhradě tzv. skutečné škody. Jedná se zejména o marně vynaložené náklady, tedy náklady, kterým se firma nemohla objektivně vyhnout, ale které z důvodu omezení jejího provozu nevedly k dosažení žádných příjmů. V praxi se může společnost žádat o náhradu vyplacených mezd zaměstnanců, nájemného včetně spotřebovaných energií. Jen musíme podotknout, že se nejedná o ušlý zisk, jehož mohla společnost dosáhnout, pokud by její provoz nebyl omezený.
Náhrada škody se pak snižuje o výši dotací, nevratných finančních výpomocí či jiných podpor, které obchodní společnost obdržela v souvislosti s pandemií (kompenzační balíčky atd.). Do nákladů se taky nezapočítává nákup ochranných pomůcek nebo dezinfekčních prostředků. Zatím nevyřešenou položkou, která by se mohla započítávat do náhrady škody, jsou náklady na testování zaměstnanců.
Nárok se uplatňuje u Ministerstva financí, a to ve lhůtě 12 měsíců od okamžiku, kdy se firma o škodě dozvěděla, jinak nárok zaniká. Žádost musí obsahovat údaj o výši škody, detailní popis toho, jak k ní došlo a které konkrétní opatření škodu způsobilo, a především, škoda musí být doložena spolehlivými důkazy. Krom toho musí také být doloženy doklady o přijatých podporách, aby ministerstvo mohlo výši nároku posoudit.
Pokud nedojde ke kladnému vyřízení žádosti o náhradu škody ze strany Ministerstva financí, pak nezbývá než se obrátit na soud. V případě úspěchu pak bude stát povinen k náhradě nákladů soudního řízení. Pokud stát vyhoví žádosti jen z části, lze soudně uplatnit pouze zbývající část. S velkou pravděpodobností se stát bude bránit všemi prostředky a nejčastějším argumentem bude zřejmě nedostatečné prokázání škody.
Podle protiepidemického zákona se nahrazuje pouze škoda vzniklá z opatření vydaných na jeho základě. Nelze tak podle tohoto zákona zpětně žádat náhradu za škody způsobené v předchozích vlnách pandemie, ani na základě stávajících opatření, které jsou vydané na základě vládou vyhlášeného nouzového stavu. Pro škodu způsobenou dosavadními krizovými opatřeními vlády platí režim krizového zákona a obecná odpovědnost státu za škodu.